O histórii...

„Lidé, kteří milují, znají, pěstují historické události, osobnosti a předměty pro ně samy, pro jejich odlišnost a patinu, jsou konec konců jen učení sběratelé starožitností, milovníci starého haraburdí. Dejiny mají hlubší smysl, jsou užitečnější a pro každého. Ale jen tehdy, dovede-li historik bez předsudků a ideologických zaujetí vykazovati každé události, osobnosti a věci jejich pravé místo ve vývoji a rozvoji lidského rodu, dovede-li v nás ustavičně udržovati vědomí nesmírného hospodářského, sociálního a kulturního proudu, tak složitého a přece tak jasného, jakmile se držíme pravé skutečnosti hmotné, v němž také my v této chvíli představujeme jakýsi konec a jakýsi počátek zároveň.

Spatříme-li v museu nepatrnou „zástěrku“ přírodní černošky, neřekne nám zhola nic, nevybaví-li nám v mysli, co znamená ve vývoji oděvu a pro vznik studu. Čteme-li řeč proslulého tribuna starého, ocenili bychom se skeptickým úsměvem leda její rétoriku, kdybychom nevědeli, za kterou třídu společenskou mluvil a jaký je vývojový smysl pojmů, jichž užíval. A čím jsou pro širší vrstvy občanské všecka přesná data, přesný pravopis jmen, přesné posloupnosti králů, přesné podrobnosti příběhů historických, neznají-li pravého smyslu dějinných událostí podle jejich hospodářských a sociálních příčin a podle jejich místa ve vývoji určité kultury a civilisace a tím i ve vývoji lidského rodu?“ 

S. K. Neumann