„Čeho je třeba literatuře umělé nade vše, jest stálý a mohutný přítok života. Taková literatura může silně žít, jen kultivuje-li život a všecky cesty k nemu, je-li kladná a vědomě kladná...
Nepravím tím, že tato nová literatura a poezie bude věřit ve schéma neustálého a věčného pokroku, že bude pošetile optimistická. Nikoliv... Tato poezie stvoří novou tragiku - tragiku ne akademicky zdrženlivou nebo melancholicky odříkavou, nýbrž založenou na stupňované lásce k životu. Její tragika bude hovořiti takto: miluji život, miluji jeho bolestné plameny, protože svítí a hoří a okouzlují, miluji je přes to, že mne sežehnou.
Všemu navzdory a přece bude milovati tato nová poezie život, všemu navzdory a přece bude zpívati jeho slávu a chválu.“F. X. Šalda
Žiadne komentáre:
Zverejnenie komentára