Most Mirabeau
Pod mostem
Mirabeau se řine Seina
A
lásky mé
Kdo zval sem jejich jména
Každá slast hořkostí
je předstižena
Kéž by přijít zvon už tmám dal
Dny plynou já zůstávám dál
Pohleď mi v tvář a obejmi mě zplna
Až pod mostem
Čtyř paží
se mdlá vlna
Pohledů věčných vzedme z tajuplna
Kéž by přijít zvon už tmám dal
Dny plynou já zůstávám dál
Odchází láska jak ty vody líné
Odchází dál
Jak zvolna
život plyne
Jak zlá je Naděje jak vše je jiné
Kéž by přijít zvon už tmám dal
Dny plynou já zůstávám dál
Dny týdny míjejí zpět nepřisténá
Minulý čas
Ni lásky
žádná změna
Pod mostem Mirabeau se řine Seina
Kéž by přijít zvon už tmám dal
Dny plynou já zůstávám dál
Dny plynou já zůstávám dál
Klotylda
Zvonky sasanky a
bezy
Pučí v sadu veřejném
Melancholie zde
mezi
Láskou spí a
lhostejnem
Naše stíny tam též
chodí
Noc je vniveč
obrací
Slunce na ně šero
hodí
S nimi v tmu se
vytrácí
Božstvům
živých vod se vlasy
Rozpouštějí ve tmě též
Běž za tím jejž zvolila si
Za tím krásným stínem běž
Píseň nemilovaného
A JÁ JSEM TUTO
PRAROMANCI
PĚL TISÍC DEVĚT
SET A TŘI
NETUŠE ŽE MÁ
LÁSKA S ŠANCÍ
FÉNIXEM STÁT SE
POPATŘÍ
ZEMŘE-LI V TVÁŘ
SVÉ RENESANCI
V Londýně jednou
večer v mlze
Flink podobný mé
lásce div
Mě neporazil a já
v hrůze
Jeho zlý pohled zachitiv
Jsem zahanben zrak sklopil pouze
Dal jsem se za tím lumpem On
Si hvízdal v kapsy ruce boře
Pod srázy domů ved náš hon
Jak přes zející Rudé moře
On Hebrejci já Faraon
Ať se jen vlny z cihel zřítí
Nebyla-li jsi milovaná
Já vládce Egypta jsem lítý
Jeho voj sestra za něj vdaná
Jedinou láskou nejsi-li ty
V zákrutu jedné ulice
V křížové palbě jejích fasád
V ranách jež mlhu barvíce
Se rděly v nářku jejích fasád
Ta žena jeho dvojnice
Nelidský pohled prozradil ji
Na obnaženém hrdle šrám
Opilá vyšla z krčmy v chvíli
Kdy moje smysly klam a mam
Samotné lásky pochopili
Když konečně po řadě let
Byl Odysseus zase doma
Poznal ho starý hafan hned
Choť nad přeslicí skláněla se
Čekajíc až se vrátí zpět
Šakuntálin král zjasnil líce
Když vítězstvími znavený
Zřel že má jeho žena více
Než dřív zrak touhou zamžený
S gazelím samcem láskajíc se
Štěstím těch králů jsem se hřál
Když přelud lásky společně s tou
do níž jsem zamilován dál
Zjitřily ženouce mou cestou
Své stíny nevěrné můj žal
Muka co peklu bez vás chybí
Ráj zapomnění touhou ztiš
Krále pro pocel její libý
Bědný skon proslavil by spíš
Kvůli ní svůj stín prodali by
Přezimoval jsem v přešlých dnech
Přijď ohřát slunce velikonoc
To srdce zmrzlejší než dech
Sebatských učedníků o moc
Míň zmučených než já z ran všech
Ó paměti má lodi živá
Zdali jsme se dost napluli
Vodstvy z nichž neradno pít bývá
Zdali jsme dost se toulali
Od jitřenky po šera tklivá
Sbohem lžilásko jejíž líc
Splývá s tou kterou dálky berou
S ženou z níž nezbylo mi nic
Před rokem v Nemecku s tou kterou
Neuvidím už nikdy víc
Mléčná dráho k níž ruce vzpínám
Ty sestro žlebů v Kannán i
Bílých těl milenek ó rci nám
Jsme mrtví plavci lákáni
Tebou vstříc jiným mlhovinám
Vzpomínám na jiný však z roků
Byl duben rozbřesk dne Můj hlas
O všem co rád mám zapěl sloku
A láskou se mi mužně třás
Čas lásky byl čas lásky roku
Marie
Tančila jste tam
jako dítě
Až vaše dny se
nakloní
I tehdy si tam
zatančíte
Veškeré zvony
zazvoní
Marie kdy se
navrátíte
Škrabošky mlčí
Mámivá
Hudba jak z
oblohy by zněla
Z takové dálky
zaznívá
Ano chci vás mít
rád však mít vás rád ne zcela
Má strast je slastně
trýznivá
Ovce jdou sněhem
Vlnu mnoho
Vloček jim
stříbří nedbale
Vojáci táhnou v
boj kdo s koho
Mé srdce je však
nestálé
A kdovíjaké kromě
toho
Vím já kam odejde
tvůj vlas
Jak rouno moře kadeřavý
Vím já kam odejde tvůj vlas
Tvé prsty stvoly loňské trávy
Jež venčí našich zásnub jas
Ubíral jsem se podél Seiny
Se starou knížkou pod paží
Řeka též trpí a své steny
Se ani smlčet nesnaží
Kdy skončí týden opuštěný
Žiadne komentáre:
Zverejnenie komentára