Jednou mi vyprávěl
nějakej Josef Pivoda
že i smrt každá je
jen kus těžkýho života
Jednou mi vyprávěl
o týhletý době
pak oděn v temným hávě
odešel na oběd...
Vyprávěl mi příběh
o zlodějech času
který v starym Římě
mění zlato za sůl
Za špetku toho kovu
čas na uvažování
my vyměnili znovu
teď nejsme vůbec slaní
Všichni jsme nějací...
utahaný němí ptáci
ti z věku informací
co mluvěji jen ve znacích
Všichni jsme nějací...
unavený darebáci
jsme ti co jim to stačí
ti co netušeji co maj za cíl
Jednou mi vyprávěl
nějakej Josef Pivoda
jak moc podivná je
tahle ta jeho příhoda
Že to co zbylo ze zítřka
už jednoduše není
My postráceli víčka
od zavářecích sklenic
Všichni jsme nějací...
utahaný němí ptáci
ti z věku informací
co mluvěji jen ve znacích
Všichni jsme nějací...
unavený darebáci
jsme ti co jim to stačí
ti co netušeji co maj za cíl
Jednou mi vyprávěl
nějakej Josef Pivoda
o tom jak si právě
na stojáka pivo dal
V týhletý hospodě
mělo divnou příchuť
v temnym hávu oděn
tak vytáh harmoniku
Všichni jsme nějací...
utahaný němí ptáci
ti z věku informací
co mluvěji jen ve znacích
Všichni jsme nějací...
unavený darebáci
jsme ti co jim to stačí
ti co netušeji co maj za cíl
Klimeux
Žiadne komentáre:
Zverejnenie komentára