sobota 14. júla 2012

Guillaume Apollinaire

Most Mirabeau

Pod mostem Mirabeau se řine Seina 
                        A lásky mé
            Kdo zval sem jejich jména
Každá slast hořkostí je předstižena

            Kéž by přijít zvon už tmám dal
            Dny plynou já zůstávám dál

Pohleď mi v tvář a obejmi mě zplna
                        Až pod mostem
            Čtyř paží se mdlá vlna
Pohledů věčných vzedme z tajuplna

            Kéž by přijít zvon už tmám dal
            Dny plynou já zůstávám dál

Odchází láska jak ty vody líné
                        Odchází dál
            Jak zvolna život plyne
Jak zlá je Naděje jak vše je jiné

            Kéž by přijít zvon už tmám dal
            Dny plynou já zůstávám dál

Dny týdny míjejí zpět nepřisténá
                        Minulý čas
            Ni lásky žádná změna
Pod mostem Mirabeau se řine Seina

            Kéž by přijít zvon už tmám dal
            Dny plynou já zůstávám dál

Klotylda

Zvonky sasanky a bezy
Pučí v sadu veřejném
Melancholie zde mezi
Láskou spí a lhostejnem

Naše stíny tam též chodí
Noc je vniveč obrací
Slunce na ně šero hodí
S nimi v tmu se vytrácí

Božstvům živých vod se vlasy
Rozpouštějí ve tmě též
Běž za tím jejž zvolila si
Za tím krásným stínem běž

Píseň nemilovaného

A JÁ JSEM TUTO PRAROMANCI
PĚL TISÍC DEVĚT SET A TŘI
NETUŠE ŽE MÁ LÁSKA S ŠANCÍ
FÉNIXEM STÁT SE POPATŘÍ
ZEMŘE-LI V TVÁŘ SVÉ RENESANCI

V Londýně jednou večer v mlze
Flink podobný mé lásce div
Mě neporazil a já v hrůze
Jeho zlý pohled zachitiv
Jsem zahanben zrak sklopil pouze

Dal jsem se za tím lumpem On
Si hvízdal v kapsy ruce boře
Pod srázy domů ved náš hon
Jak přes zející Rudé moře
On Hebrejci já Faraon

Ať se jen vlny z cihel zřítí
Nebyla-li jsi milovaná
Já vládce Egypta jsem lítý
Jeho voj sestra za něj vdaná
Jedinou láskou nejsi-li ty

V zákrutu jedné ulice
V křížové palbě jejích fasád
V ranách jež mlhu barvíce
Se rděly v nářku jejích fasád
Ta žena jeho dvojnice

Nelidský pohled prozradil ji
Na obnaženém hrdle šrám
Opilá vyšla z krčmy v chvíli
Kdy moje smysly klam a mam
Samotné lásky pochopili

Když konečně po řadě let
Byl Odysseus zase doma
Poznal ho starý hafan hned
Choť nad přeslicí skláněla se
Čekajíc až se vrátí zpět

Šakuntálin král zjasnil líce
Když vítězstvími znavený
Zřel že má jeho žena více
Než dřív zrak touhou zamžený
S gazelím samcem láskajíc se

Štěstím těch králů jsem se hřál
Když přelud lásky společně s tou
do níž jsem zamilován dál
Zjitřily ženouce mou cestou
Své stíny nevěrné můj žal

Muka co peklu bez vás chybí
Ráj zapomnění touhou ztiš
Krále pro pocel její libý
Bědný skon proslavil by spíš
Kvůli ní svůj stín prodali by

Přezimoval jsem v přešlých dnech
Přijď ohřát slunce velikonoc
To srdce zmrzlejší než dech
Sebatských učedníků o moc
Míň zmučených než já z ran všech

Ó paměti má lodi živá
Zdali jsme se dost napluli
Vodstvy z nichž neradno pít bývá
Zdali jsme dost se toulali
Od jitřenky po šera tklivá

Sbohem lžilásko jejíž líc
Splývá s tou kterou dálky berou
S ženou z níž nezbylo mi nic
Před rokem v Nemecku s tou kterou
Neuvidím už nikdy víc

Mléčná dráho k níž ruce vzpínám
Ty sestro žlebů v Kannán i
Bílých těl milenek ó rci nám
Jsme mrtví plavci lákáni
Tebou vstříc jiným mlhovinám

Vzpomínám na jiný však z roků
Byl duben rozbřesk dne Můj hlas
O všem co rád mám zapěl sloku
A láskou se mi mužně třás
Čas lásky byl čas lásky roku

Marie

Tančila jste tam jako dítě
Až vaše dny se nakloní
I tehdy si tam zatančíte
Veškeré zvony zazvoní
Marie kdy se navrátíte

Škrabošky mlčí Mámivá
Hudba jak z oblohy by zněla
Z takové dálky zaznívá
Ano chci vás mít rád však mít vás rád ne zcela
Má strast je slastně trýznivá

Ovce jdou sněhem Vlnu mnoho
Vloček jim stříbří nedbale
Vojáci táhnou v boj kdo s koho
Mé srdce je však nestálé
A kdovíjaké kromě toho

Vím já kam odejde tvůj vlas
Jak rouno moře kadeřavý
Vím já kam odejde tvůj vlas
Tvé prsty stvoly loňské trávy
Jež venčí našich zásnub jas

Ubíral jsem se podél Seiny
Se starou knížkou pod paží
Řeka též trpí a své steny
Se ani smlčet nesnaží
Kdy skončí týden opuštěný

Žiadne komentáre:

Zverejnenie komentára